Tiskové zprávy, média

Jan Palouček

Kdo by neznal tuto větu již od svého dětství! A kdo by si nemyslel, že už ji dobře pochopil! A kdo z nás již alespoň jednou nepocítil její pravdivost. V takovém případě pak slýcháme ještě podobné věty: „Má, co chtěl!“ nebo „Co kdo zaseje, to také sklidí.“

Vzpomínám na jeden příběh, který jsem slyšel od přátel v Bavorsku. V nejmenované vesnici byl za druhé světové války výbuchem letecké pumy zcela zničen jen jeden dům. Jeho majitel se v době války dostal do sporu se svým sousedem a v prudké hádce zvolal: „Tobě bych přál, aby ti na dům spadla bomba!“ Protože to myslel upřímně, mělo jeho temné přání patřičnou sílu. Za několik měsíců se při přeletu bombardérů nad vesnicí náhodně uvolnila puma a dopadla právě na jeho dům. Náhodně? Kdo by věřil tomu, že by bylo možné přitáhnout si do života tak jednoduchým způsobem leteckou bombu!

Ale proč se pak tyto výroky, které platí za lidovou moudrost, tradují už po celá staletí! Proč se na ně jednoduše nezapomene jako na hloupost, když tak horlivě a s vědeckým posvěcením vyznáváme náboženství bezmoci se třemi pilíři: náhoda, štěstí a neštěstí? Odpověď je jednoduchá: Protože to není hloupost.

Stále se nám do života nepříjemně vsouvá jakási vyšší moc a řád, které se nám nedaří přimět k poslušnosti. Navzdory našemu skrytému přání, aby se tyto věty ukázaly (alespoň v našem případě) jako nepravdivé, platí beze změny dále. Proto se jich musíme obávat, rozhodneme-li se jednat proti nim.

Podle dosavadních zkušeností se zdá, že jámu si můžeme vykopat docela snadno. Zdá se dokonce, že je to jedna z našich nejběžnějších činností. Podívejme se, jak se to dělá.

Většina z nás si kope jámy soukromě. Jsou ovšem někteří, kteří se kopáním jam živí. Jsou to nájemní kopáči jam pro své bližní. Jejich všestranně vyspělejším předchůdcům se za časů Nerudových říkalo novináři. MF DNES zaměstnává těchto žoldnéřů, kteří jsou ochotni kopat jámu pro kohokoliv, hned několik. Kopou bez zábran, protože se jim svědomí a etika staly obtížnými partnery. Název novináři jim zůstal, protože se dosud nenašlo jiné označení, které by je odlišilo od ostatních a vystihlo charakter jejich počínání. Prozatím je jasné pouze tolik, že právě svědomí a etika jako produkty duševního života člověka vyznačují hranici mezi lidmi a zvěří.

Při kopání jámy jde o to, aby v ní dotyčný zmizel, pokud možno beze stopy. Jde o to odstranit ho z cesty, která je zamýšlena pro někoho jiného. Proto musí být jáma co nejhlubší. Nejnovější jámu kopou žoldnéři MF DNES pro Hnutí Grálu. Práce na jámě trvají již dva měsíce a pohled na jámu dodává jejím tvůrcům stále větší sebedůvěru a drzost. Teď už nepotřebují žádné pomocné síly jako soudce, religionisty nebo policisty, protože jejich práci zastanou hravě sami. Ještě to sice nevyslovili, ale už podle toho jednají. Proč zaměstnávat tolik zbytečných lidí, kteří se zabývají posuzováním, hledáním důkazů, zvažováním okolností, obviňováním, usvědčováním a udílením trestů, když to zvládne hrstka schopných nádeníků! Kolik by jen stát mohl ušetřit! Ale na druhé straně, to si připusťme, schopným by se naopak přidalo. To, že jim chybí vzdělání, svědomí i etika nehraje přece roli. Tady se pracuje na zakázku a jáma bezvýhradně potvrzuje jejich schopnosti plnit zadání.

Každá smlouva o dílo má však dvě strany. Ta druhá najatým kopáčům ušla. Snad proto, že neměli babičku, která by jim doplnila chybějící vzdělání ohledně následků kopání jam pro jiné, nebo proto, že zchytralý zaměstnavatel rozptýlil jejich obavy z osudových následků. Nejpravděpodobnější však je, že ani právní oddělení MF DNES o osudových následcích kopání jam nic neví, protože toto téma patří do oblasti dobrovolného postgraduálního studia.

Při tomto druhu činnosti (nedá se říci práce) nese každý člověk osobní odpovědnost. Osud je báječný v tom, že před ním nestojí MF DNES s anonymním kontingentem zaměstnanců, ale jednotliví lidé – osobně odpovědní redaktoři Svobodová, Blažková, Kmenta, kteří tehdy a tehdy vlastnoručně kopali jámu. A navíc s chutí. Žel, i to se počítá, neboť vše, co jde od srdce, má větší sílu. Osud se nedá uplatit a znění paragrafu „Kdo jinému jámu kopá...“ je konečné.

Dostáváme se tak k samotnému jádru. Skutečně musí tito kopáči spadnout jednoho dne tam, kde si přáli vidět někoho jiného? Žel, zkušenost našich babiček nasvědčuje tomu, že ano.

Vše, co vychází ze srdce, je magneticky přitažlivé. Úmysly a přání jsou objednávky, na které se ve vesmíru nezapomíná. Všechny budou jednoho dne pečlivě vyřízeny. Špatné úmysly jsou magnetem pro špatné síly a ty o sobě dříve nebo později dají vědět. Není rozhodující, že zlým úmyslem měl být zasažen někdo jiný. Negativní síly se stahují k tomu člověku, od něhož přání vyšlo. Tak se člověk stává kopáním jam přitažlivým – ovšem jinak, než by si přál. Tato přitažlivost je nebezpečná věc. Jak pro osobní život, tak i pro společnost, která se skládá z jednotlivých lidí. Je-li těmto lidem dostatečně dlouho předkládán úpadek mravů jako nevyhnutelný vývojový trend, přijmou nakonec morální degeneraci za svůj životní program. Celospolečenský magnet je nastaven a začíná přitahovat.

Proto je výskyt těchto lidí ve sdělovacích prostředcích pro společnost nejvýše alarmujícím signálem. Tedy pro společnost, která si chce zachovat alespoň průměrnou etickou úroveň. Sdělovací prostředky jsou od toho, aby sdělovaly informace – způsobem, který lidi vychovává a vede jejich vnitřní život určitým směrem. Přejeme si snad, abychom byli vychováváni k nenávisti a lži? K demagogii a zálibě ve štvaní proti druhým? K chudobě ducha a oslavě násilí? Pokud ano, pak jsou tito lidé na svém místě a nezbývá nám, než očekávat konec. Jaký, to lze snadno dovodit z nastavení magnetu. Pokud ne, pak se musíme ptát, kdo živí tyto kopáče jam a kdo jim svěřil moc vypouštět zapáchající odpad do řeky, která se jmenuje kultura národa a svědomí.

Způsob, jakým bude s našimi otázkami naloženo, ukáže míru demokracie, tedy velikost podílu jednotlivce na moci ve státě. Možná zjistíme, že demokracie je nejméně pravdivou pohádkou ze všech. Že z ní vyprchal život a existuje už jenom její mumie, kterou zevnitř pohybuje nejvyšší totalitní vládce – peníze a jejich služebnictvo. Pak si ovšem všichni lidé, kteří nesouhlasí, musí přát ze srdce něco zcela jiného. Vždyť stejně jako kopání jam vede do hlubin, vede opačné úsilí směrem vzhůru!