Tiskové zprávy, média

Pokus o rekonstrukci událostí na základě méně známých, dosud neověřených faktů

Jan Palouček

Jakkoliv je to neuvěřitelné, zdá se, že redaktorka Svobodová sympatizuje s Hnutím Grálu. Možná bude tvrdit, že si knihu Poselství Grálu koupila až teď, ale v celém případu, kterému od začátku udává tón, vystupuje od začátku až příliš jasně do popředí její horlivá snaha upozornit na tuto knihu co nejširší veřejnost.

Jako redaktorka už bezpochyby dávno pochopila, že chválou bližních nikoho do vytržení neuvede. Lze se jen domýšlet, jak dlouho asi musela čekat na vhodnou příležitost, aby mohla uskutečnit svůj fantastický plán – informovat o existenci Poselství celý národ.

Díky tomu, že i policie zaměstnává lidi, kteří neví co mluví, a nazývají se proto neoficiální zdroje, naskytla se Svobodové díky výskytu takového jedince obrovská šance, jak uskutečnit první krok svého plánu: Uvést Hnutí Grálu na mediální scénu ve zločinecké roli. Musela jednat rychle a odvážně, neboť si byla vědoma všech rizik. Předně musela zvážit, zda je Hnutí Grálu dostatečně silné, aby očekávaný útok přestálo. Na tom by totiž její riskantní plán, který v dějinách žurnalistiky nemá obdoby, mohl snadno ztroskotat. Protože se nakonec rozhodla celou akci spustit, zdá se, že měla s Hnutím Grálu kontakty a byla přesvědčená o jeho pevnosti. Neoficiální zdroje, které jsou napojeny na nejmenované hnutí, potvrdily, že to není vyloučeno.

První dny nebyly asi pro Svobodovou snadné. Zdá se, že Svobodová tajně držela Hnutí palce a při psaní dalších hanlivých článků musela sama sebe se slzami v očích ujišťovat, že jde o dobrou věc. Navíc zde bylo nebezpečí, že se předčasně prokáže, že Hnutí nemá s celou věcí nic společného. Pak by zájem o něj utichl stejně rychle, jako vyvstal, což by celý plán zmařilo. Proto asi jen s velkým sebezapřením zachovávala jedovatý tón dalších článků, aby udržela veřejnost v bdělém stavu. Jak dobře zná své čtenáře! Jedni spořádaně spolknou svoji denní porci mediálního guláše, zatímco druzí přemýšlejí, z čeho je guláš složen. A právě o ty druhé Svobodové pravděpodobně šlo. Vsadila na to, že lidem začne být podezřelý arogantní způsob, jakým se s touto malou skupinou lidí jedná.

Když se po několika týdnech prokázalo, že lidé z Hnutí jsou normální a zájem o něj začal opadávat, zapojila pravděpodobně do akce dalšího ilegálního příznivce Hnutí, redaktora Kmentu. Ten měl vytvořit svým článkem kulisu pro zveřejnění fotografie Poselství Grálu, aby již konečně každý věděl, jak tato kniha vypadá. Vše nasvědčuje tomu, že Kmenta byl pověřen, aby napsal nejhloupější článek svého života, a to i s přihlédnutím k tomu, že bude žít ještě dlouho. Kmenta napnul všechny síly a podařilo se. Možná ještě lépe, než doufal. Zvolil známý postup, o němž se právem domníval, že je dostatečně absurdní. Vypreparoval z tisícistránkové knihy tři věty, na nichž se pokusil dokázat, jak je kniha nebezpečná. Avšak jediné skutečné nebezpečí, kterého si Kmenta musel být od začátku vědom, spočívalo v tom, že by někdo mohl vzít jeho článek vážně.

Je zřejmé, že Svobodová a Kmenta vystavili svůj mateřský deník možnému nařčení z propagace náboženských názorů a ohrozili jeho pověst nezávislé tiskoviny. Možná budou muset čelit i dalším nepříjemným otázkám, které se mohou týkat jejich členství v Hnutí Grálu, jemuž svým neohroženým vnitřním postojem dopomohli k popularitě. V této souvislosti se již objevily první spekulace, že pro Hnutí pracují geniální reklamní manažeři, neboť popularita Hnutí vzrůstá a Poselství se stává knižním hitem. Sama Svobodová se vyjádřila v televizi, že případ bude pokračovat přibližně do září. Není prozatím jasné, zda jí v této době vyprší smlouva s Hnutím Grálu, nebo zda již nadále nebude chtít skrývat svoji příslušnost k Hnutí. Nezbývá jí než doufat, že do té doby Hnutí své sympatizanty neprozradí.