Tiskové zprávy, média

Pan Bohumil Špaček,
hlavní editor MF DNES

Vážený pane Špačku,
dovolil jsem si poslat Vám několik názorů na způsob, jakým informujete své čtenáře o „kuřimském případu“, o volném světonázorovém společenství Hnutí Grálu a o knize „Poselství Grálu, Ve světle Pravdy“, kterou respektujeme. Tyto texty jsou současně i na našich webových stránkách; rád bych k nim přidal ještě něco, co mám na srdci.

Prosím, uvědomte si, co činíte a v jakém myšlenkovém světě se Vy a Vaši kolegové pohybujete jako v naprostém standardu. Standardu štědře a lehkou rukou rozsévaného znevažování, kousavých polopravd i naprostých lží. Příkladů by bylo na stránky, tak alespoň jeden: ačkoliv se všichni religionisté vyjádřili, že to, k čemu došlo v Kuřimi, nemá oporu ani v učení, ani v praxi Hnutí Grálu, prezentují Vaši redaktoři knihu Poselství Grálu jako jakýsi druh návodu k tomu, a Vy jim to schvalujete: „V knize Ve světle pravdy je o kuřimském případu skoro vše… až po důvod, proč nemá dítě chodit do školy.“ „Důvod pro týrání však kniha nabízí: to v případě, že se v těle nepozorné těhotné matky uhnízdil zlý duch.“ (MFD 7. 7. 2007).

Vypadá to, že jsou Vaši redaktoři hloupí a neumí pochopit to, co si přečetli; oni ale nejsou hloupí, jen potřebují vyrobit co největší senzaci a skandál, ať to stojí, co to stojí, i pravdu. Ve skutečnosti však vám a kolegům chybí ještě jedna podstatná moudrost, protože nevíte, že co kdo zasévá, to také sklidí. To není vynález Hnutí, to je z Bible.

Za minulého režimu ovlivňovali veřejné mínění neosvícení funkcionáři a lidé zalézali do ulit ze strachu z StB.

Já, obyčejný člověk a občan viním Vás a Vaše kolegy z toho, že dnes ovlivňujete veřejné mínění vy, stejně neosvícení novináři, a zaháníte lidi v našem národě do ulit zděšení a skepse nad skandálním děním kolem sebe. Tak se stávají snadno manipulovatelnou masou. Děláte tak z národa masu. Nebrání se, protože se jí opakovaně ukazuje prstem na zlé, a ona už ztratila důvěru v dobré jako atribut cítících lidí. Jste dobří a užiteční, pokud se trefujete do darebáků, tam jste doma, ale stáváte se škůdci, když zacílíte do slušných lidí. A slušní lidé jako takoví vás nezajímají, potřebujete skandál, ber kde ber.

Cítíte se dotčen, když se Vám připomene, co vlastně děláte. Asi si to neuvědomujete, pracujete jako ozubené kolečko ve stroji, které zná jen dvě sousední kolečka; tím horním je novinářská ctižádost, úspěch, finanční ohodnocení, tím spodním je 11 Kč za výtisk novin krát počet zákazníků. Kam se ten ozubený mechanismus šine, už nedohlédnete.

Kdybych měl tu moc, vyzval bych k občanské neposlušnosti vůči novinám. Ne přestat je kupovat, ale za trest vůči nim přemýšlet o tom, co píší. A o televizi také. To se po našem českém člověku asi nedá chtít, po těch letech mediální převýchovy. Ale dá se to požadovat po inteligenci národa, po lidech, kterým bylo něco dáno – třeba schopnost oslovovat lidi a pomáhat jim – a po kterých bude také mnoho požadováno. To jste i Vy a Vaši kolegové. Tedy alespoň měli byste být.

Zažil jsem jako mladý člověk rok 1968; tehdy lidé po dvaceti letech deptání najednou zvedli hlavy jako polehlá tráva a ukázalo se, že v nich nevyhasla radost a schopnost překročit vlastní sobectví. Když se vyhlásila sbírka na zlatý poklad republiky, přinášeli vlastní úspory a šperky. Pak se nad pražským jarem zavřela voda a za zlatý poklad se nakoupily strojírenské investice. Zažil jsem rok 1989 s radostí ze svobody a opět ochotu lidí utáhnut si opasky. Když mi tehdy kolega ze západního Německa řekl: počkejte, zanedlouho budete mít ještě vyšší kriminalitu, než dřív, nevěřil jsem mu, tak velký byl impuls štěstí a vyplněné touhy. Ale přepočítal jsem se, měl pravdu. Navíc k tomu přibyla rozladěnost na všech stranách, z politiky, z hospodářství, z úrovně myšlení a smýšlení. Lidé ji řeší neochotou jako programem. Neochotou ke všemu, z čeho nemají prospěch. Zaplaťpánbůh za ty poctivě věřící, jedno pod jakými prapory se modlí, kteří ctí vyšší hodnoty, a díky za ty, co jim k tomu stačí občanské svědomí.

Na tomto stavu máte vy, média, svůj významný kus viny. Žijeme pod vámi jako pod médiokratickou diktaturou bez pravidel, bez skrupulí, bez vědomí odpovědnosti a prakticky bez obrany proti vám. Věřím, podobně jako v roce 1989, že u nás v duších lidí stále zůstává síla, aby zvedli hlavy jako polehlá tráva, že svůj zlatý poklad stále nosí uvnitř v sobě. A že vy v médiích byste mohli napravit svou vinu. Mohli byste ji pro začátek aspoň vidět.

S pozdravem
Artur Zatloukal, Nadace Hnutí Grálu Brno